Boje v Tennessee

KAPITOLA XI

Boje v Tennessee

(z knihy Devils Den)

44th Alabama bojoval na západním bojišti od září 1863 do dubna 1864.

     Bragg dokázal síly Unie v Chattanooze zastavit obsazením pozic na vrcholech Lookout Mountain a Missionary Ridge, o kterých se domníval, že jsou nedobytné. A měl pravdu, neboť tou dobou byla nepřátelská vojska přečíslena a nemohla si tak jakýkoli útok na tyto pozice dovolit.

     Po rozmístění své armády se Bragg zaměstnal psaním dopisů do Richmondu, ve kterých odsuzoval činy svých podřízených důstojníků a požadoval odvolání některých z nich, zejména pak svého krajana ze Severní Karolíny, generála D.H. Hilla. Davis na Bragga naléhal, aby vymyslel plán útoku, ale žádného se nedočkal. Spory pokračovaly, dokud Davis Chattanoogu nenavštívil osobně, aby mezi svými vojáky sjednal mír a přinutil je naplánovat útok na nepřítele.    

     Zatímco Longstreet se Braggovi mrzutě podřídil, generál Nathan Bedford Forrest tak neučinil. Vtrhl na velitelství v Chattanooze se svým lékařem jako svědkem a vylíčil Braggovi, co si o něm myslí. Nikdo by se pravděpodobně nedivil, kdyby byl vzpurný generál na místě zastřelen pro porušení kázně. Jeho lékař mu také poté vyjádřil své obavy o tom, že Bragg bude dělat potíže. Ale generál Forrest bystře usoudil, že Bragg proti němu nic nepodnikne. Myslel si, že je Bragg zbabělec. Skutečnost však byla taková, že Bragg Forresta považoval za nelegitimního generála, partyzána, který byl sice v jeho očích velmi užitečný, ale nikdy by jej jako neprofesionála nepodrobil stejnému měřítku jako generála Hilla či Longstreeta. Forrest se nemýlil. Bragg proti němu nic nepodnikl.

     Železnice a silnice vedoucí skrz údolí Lookout Valley z Bridgeportu v Alabamě byly klíčem k dodávkám pro Chattanoogu a pokud měli být seveřané vyhladověni, muselo údolí zůstat uzavřené. Longstreet Bragga podněcoval, že bude třeba na místo poslat alespoň jednu divizi, načež Bragg odpověděl, že bude stačit jedna brigáda. Úkol byl přidělen brigádě generála Lawa a proto byla 28. září na místo poslána scottsvillská jednotka kapitána Goodsona jako hlídka.

     Zatímco byli někteří Braggovi velitelé nespokojení se svým nadřízeným, ani Longstreetovi muži nebyli spokojení se starým Petem (přezdívka gen. Longstreeta). Jedním z těchto mužů byl brigádní generál Evander M. Law, který převzal velení nad divizí generála Hooda v Gettysburgu poté, co byl generál zraněn. Law a Hood byli názoru, že byl starý Pete tehdy v Gettysburgu zbytečně tvrdohlavý, když chtěli obsadit kopce Round Top. Když v Chickamauze Hood přišel o nohu, Law převzal velení nad divizí s očekáváním, že pokud se Hood do služby nevrátí, převezme od něj divizi natrvalo a stane se generálmajorem. Hood se do služby sice nevrátil, ale po bitvě v Chickamauze se Longstreet rozhodl do jeho divize zařadit brigádu brigádního generála Micah Jenkinse z Jižní Karolíny. Jenkins byl služebně starší než Law a převzal tak velení nad divizí. Pokud by k tomu však Longstreet býval udělil souhlas, velícím důstojníkem divize mohl zůstat Law. Dle plukovníka Williama Oatese, velitele 15. alabamského pluku z Lawovy brigády a Lawova kamaráda, Lawa Longstreetovo rozhodnutí právem rozzuřelo.
      

     Taková byla situace Braggovy armády v Tennessee v průběhu příštích několika týdnů. Seveřané mezitím měli vlastní problémy s velením. Lincoln na základě zpráv z fronty dospěl k závěru, že pravděpodobně bude nutné odvolat generála Rosecranse. Uvažoval, že post velitele armády Cumberlandské nabídne generálu George H. Thomasovi, který je dnes známý jako Skála z Chickamaugy pro svůj vzdor, který seveřanům umožnil ustoupit do Chattanoogy a zabránit tak katastrofě. Nakonec do čela vojsk v této části země postavil generála Granta a nechal rozhodnutí na něm. Grant si vybral Thomase a Rosecrans tak byl venku ze hry. Grant byl brzy v Chattanooze a věci se daly do pohybu. Brzy přišel s plánem a týden po svém příjezdu jej začal plnit.

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Chickamauga

    Plukovník Oates a jeho 15. alabamský pěší pluk byli 27. října na hlídce, když zpozorovali a později ohlásili generálu Longstreetovi, že se chystá útok na údolí Lookout Valley. Druhý den Longstreet a Bragg průzkumem zaznamenali početnou severskou sílu pochodující podél zásobovací silnice z Brownova přívozu. Všimli si zadního voje mířícího do tábora Wauhatchie. Longstreet Braggovi navrhl, aby vyslal Jenkinsovy a McLawsovy divize tento zadní voj zajmout, ohrozit tak seveřany zezadu a překazit jim jejich plány. Seveřané měli v plánu otevřít zásobovací linii a v případě úspěchu pokračovat v dalších krocích, což vše naplánoval generál Grant.     Ať už McLaws rozkaz neobdržel, nebo se rozhodl jej neuposlechnout, jeho divize se nočního útoku nezúčastnila. Jenkinsova divize, včetně 44. alabamského pluku, zaútočila, ale jak sám Oates řekl, „plán se nezdařil.“
   

     Rebelové zaútočili na zadní voj severského vojska, ale ve tmě ani jedna ze stran neviděla početnost té druhé. Seveřané byli překvapení a možná by i ustoupili, ale jejich strach v tomto případě pracoval v jejich prospěch. Severští vozkové, překvapení útokem rebelů, za sebou nechali asi 220 mul, které se podobně vystrašené rozběhly směrem k rebelské linii. V zajetí tmy a v domnění, že jsou pronásledováni kavalérií se rebelové rovněž dali na úprk. Tato událost se stala známou jako výpad brigády mul.

     Ještě než bitva skončila, plukovník Oates a mnoho dalších bylo zraněno. Během noci a následujícího rána seveřané zpevnili své postavení a otevřeli zásobovací linii. Díky této akci rebelové přišli nejen o údolí Lookout Valley, ale později také o Lookout Mountain poté, co muži pod velením generála Joe Hookera překonali tento skalnatý vršek a dobyli jednu z Braggových „nedobytných“ pozic.
    

     V novinách se vina za debakl ve Wauhatchie přikládala plukovníku Oatesovi a jeho způsobu velení nad 15. pěším plukem. Tato skutečnost jej ještě více sblížila s Lawem, který byl Longstreetem obviněn z nedbalosti při velení celé brigádě. Longstreet se doslechl, že Law během akce opustil svůj post se slovy, že za Jenkinse odmítá plnit špinavou práci. Jenkinsovi bylo nařízeno incident prozkoumat a připravit vůči Lawovi obvinění. Celý sbor však brzy dostal rozkaz přesunu do východní Tennessee a aféra byla odložena.

     Oates o několik let později napsal, že se obvinění vůči Lawovy nezakládala na pravdě. Spor mezi Longstreetem a Lawem ale zdaleka nebyl u konce. Oates se také vyjádřil, že měl správně Longstreet stanout před vojenským soudem za nařízení útoku dvou divizí na celý sbor.
    

     Longstreet ve vlastní knize incident nijak nezmínil a o Lawovi a jeho brigádě napsal jen velmi málo. Oates, jehož kniha byla napsána později, si na tuto skutečnost stěžoval a tvrdil, že se Longstreet o Lawově brigádě ani jednou nezmínil chvalebně, kromě drobné zmínky o jejím dobrém pochodování v Gettysburgu, ačkoli, dle Oatese, žádná z brigád sboru nebojovala lépe nebo nepřispěla více než ty ostatní.

     Oates také poznamenal, že jedinou Lawovou chybou jakožto důstojníka, byla jeho sporá hlášení. Jeho zprávy z bitev se většinou skládaly jen ze seznamu padlých. Z těchto důvodů záznamy brigády a 44. alabamského pluku rukama historiků prošly jen krátce.


     Jak zmíněno dříve, prezident Davis byl počátkem října donucen Tennessee navštívit osobně a pokárat své rozhádané generály. Setkal se s Braggem, Longstreetem, Hillem, Bucknerem a dalšími. Začal tím, že se svých podřízených generálů ptal na jejich návrhy. Longstreet nejprve slušně navrhl, že by Braggovy služby mohly být užitečnější jinde. Jiní zaujali podobné stanovisko, ale vzhledem k tomu, že toto pro Davise nebylo ničím novým, zeptal se svých generálů na jejich plány pro bitvu. Bragg navrhl grandiózní plán, jenž mu předtím vnukl generál P.G.T. Beauregard, který ale Bragg prezentoval jako svůj vlastní. Plán pokrýval mnohem více než aktuální záležitost a týkal se také strategie pro celý Jih. Davis odmítl všechny Beauregardovy velké plány již předtím a po krátké diskusi odmítl i tento. Longstreet poté v tichosti přišel s plánem, který zahrnoval okamžité kroky s dostupnými silami. Měl v plánu přesunout velitelství do města Rome v Georgii, přepochodovat skrz Lookout Valley a nasměrovat pravé křídlo nepřátel směrem k Georgii, kde by mohli dostat stejný výprask jako v Chickamauze. Davisovi se plán zamlouval a Bragg s ním neochotně souhlasil. Davis odjel; Bragg plán nadále oddaloval a ke konci měsíce, poté, co severské velení v Chattanooze převzal Grant, přišel debakl ve Wauhatchie.

     Grant během té doby výrazně posílil vlastní pozice a na cestě byl generál Sherman se svými pěti západními divizemi. Hooker, jehož muži odstartovali útok ve Wauhatchie, byl již na místě. Bragg se tentokrát rozhodl rozdělit síly a poslal Longstreeta směrem ke Knoxvillu, aby se zde vypořádal s Burnsideovými muži. Částečně tak učinil, aby se Longstreeta zbavil a částečně aby Burnsideovi zabránil v posílení Grantových sil.

     Longstreet se zdráhal rozkaz splnit, neboť se domníval, že jeho divize o 11 000 mužích nebyly dostatečné silné, aby se postavili 25 000 Burnsideovým mužům. Přesto se 4. listopadu Longstreet se svými muži vydal na pochod do Knoxvillu.

     Grant Burnsideovi vzkázal, aby se v Knoxvillu opevnil a zdržel zde Longstreeta co nejdéle. Grant, společně s Hookerem, Thomasem a Shermanem by se poté postarali o situaci v Chattanooze.
    

     Longstreet se domníval, že nejlepší možnou taktikou bude zaútočit co nejdříve, než se Burnsideovi podaří posbírat síly, které byly rozptýlené po celém východním Tennessee. To se záhy ukázalo jako nemožné, neboť železnice končila ve městě Loudon, kde shořel most. Ve městě Sweetwater navíc čekalo další nemilé překvapení: zásoby, které dle Bragga měly být na místě, tam nebyly. Longstreet později napsal: „Začalo to vypadat spíše jako kampaň proti Longstreetovi než kampaň proti Burnsideovi.“
V polovině listopadu Sherman a jeho muži překročili řeku v Brownově přívoze v Chattanooze a následně zmizeli. Když o tom Bragg uslyšel, dospěl k závěru, že se pravděpodobně vydali směrem ke Knoxvillu. Bragg neprodleně vyslal ke Knoxvillu další dvě divize v naději, že s Longstreetem brzy zvítězí a vrátí se do Chattanoogy. Se svým plánem také seznámil Longstreeta, pro kterého se jednalo o dobré zprávy, neboť se mu v Knoxvillu nedařilo. Burnside své muže přitáhl k městu a zanechal za nimi zadní voj bránící městečko Campbell‘s Station, který měl Longstreeta zdržet a získat tak vojsku v Knoxvillu dostatek času se opevnit. Když Longstreet 17. listopadu do Campbell‘s Station dorazil, zjistil, že je město dobře opevněné a že jej brání dvojnásobný počet mužů, než který měl k dispozici. Několik dní strávil hledáním toho nejvhodnějšího místa pro útok, když v tom obdržel Braggovu zprávu s příslibem posil, na které se rozhodl vyčkat. Na pomoc však dorazila jen divize pod velením generála Bucknera, neboť se Bragg 24. listopadu dozvěděl, že se Sherman a jeho čtyři divize ve skutečnosti nikam nevydali a byli na pochodu směrem k pravému křídlu jeho linie na Missionary Ridge. Braggův posel zastihl generála Cleburna ve chvíli, kdy své muže nakládal do vlaků v Chickamauga Station, načež se s nimi musel vrátit zpět k Missionary Ridge.
    

     Grantův plán spočíval v útoku na obě Braggova křídla – Hooker měl zaútočit na Lookout Mountain a Sheman na severní cíp Missionary Ridge – zatímco Thomas měl se svými muži zaměstnat střed Braggovy linie.


     Thomas měl dokonce předstírat útok, zatímco ke skutečným výpadům mělo dojít na křídlech. Celá přehlídka začala 23. listopadu před zraky rebelů na vrcholu Missionary Ridge a ze zákopů pod ním. Přehlídka to byla impozantní a rebelové si ji užívali, dokud se okolo půl druhé odpoledne neproměnila v útok na Missionary Ridge. Zábava skončila, když postupující seveřané hbitě obsadili základny před Missionary Ridge a rebelové museli prchnout za lepší obranné prvky. Ztráty byly na obou stranách, ale přehlídka svůj účel splnila. Druhý den ráno se Hookerovi muži přesunuli skrz mlhu obklopující Lookout Mountain a ve slavné „Bitvě nad mraky“ tuto pozici obsadili. Braggovo levé křídlo bylo přemoženo, ale na pravém křídle se generál Sherman dostal do problémů. Zradily ho jeho mapy a místo na úpatí Missionary Ridge se ocitl na kopci s hlubokou, skalnatou roklí mezi ním a jeho cílem. Při západu slunce stále nebyl u cípu Missionary Ridge. Když k němu konečně dorazil za úsvitu následujícího dne, cestu mu zastoupila Cleburneova divize, která se během noci stihla opevnit napříč trasou Shermanových pěti divizí. Cleburneově divizi se podařilo odolávat Shermanovým opakovaným útokům. V poledne se k Shermanovi přidaly další dvě divize a přesto se všem šesti divizím nepodařilo přemoci Cleburneovu jednu divizi, která byla dobře opevněná.
    

      Mezitím se ve středu linie odehrávalo něco udivujícího. Grantovi docházela trpělivost. Jednak kvůli Shermanově zpoždění a také kvůli Hookerovi, jehož muži měli sestoupit z Lookout Mountain, skrz Rossville, na druhou stranu Missionary Ridge a kteří měli rovněž zpoždění několik hodin. Nařídil tak Thomasovi, aby přesunul své muže vpřed na omezený výpad proti úpatí ve středu Missionary Ridge. Tím chtěl Bragga zaměstnat natolik, aby nemohl přesunout své muže na místo, kde měl Sherman potíže. Tento manévr dostal 25 000 Thomasových mužů pochodujících směrem k úpatí hřebenu pod palbu ze 112 Braggových děl. Tito muži byli také pod sílící palbou z pušek. Když dorazili k úpatí hřebene,kde se měli zastavit, zjistili, že zůstat stát na místě by byla sebevražda. Vrátit se ale také nemohli a tak pokračovali ve výpadu nyní po strmé straně Missionary Ridge. Když generál Grant tu vznikající katastrofu uviděl, byl vzteky bez sebe. Snažil se dopídit, kdo takový výpad nařídil. Výpad však nikdo nenařídil. Grantovi muži postupovali na vlastní pěst a nezastavili se, dokud nedosáhli vrcholu hřebene, nevtrhli do linií rebelů a nerozbili střed Braggovy armády, který byl ve vzteku a úžasu nucen sestoupit ze své nedobytné pozice. Kampaň v Chattanooze tak skončila zcela neočekávaným způsobem.
Boje mezi Longstreetovými a Burnsideovými silami v Campbell‘s Station vyústily ve vyvrcholení sporu mezi Longstreetem a Lawem. Longstreet chtěl bránící jednotky rozdrtit natolik, aby nemohly ustoupit do Knoxvillu, ale výsledek nedopadl dle jeho očekávání a z neúspěchu vinil Lawa. Longstreet si samozřejmě nebyl vědom úmyslů Unie jej co nejvíce zdržet a zároveň mu znemožnit provést jakýkoli rozhodující krok. V té době již bylo jasné, že se starý Pete snaží brigádního generála Lawa zbavit. Nálada v Lawově brigádě tedy musela být dosti napjatá.
    

     29. listopadu Longstreetovi muži, asi tři brigády, z nichž jedna byla Lawova, uskutečnili pečlivě plánovaný a koncentrovaný útok na obranu Knoxvillu, jehož cílem bylo přemoci dobře chráněnou pozici obsazenou 440 Burnsideovými muži. Útok byl neúspěšný a měl za následek 813 obětí na Longstreetově straně z celkem 3000 mužů použitých pro útok, zatímco druhá strana ztratila jen něco pod 800 mužů.
Když Longstreetovi muži pod bílou vlajkou smíru odstraňovali své padlé a raněné, přišla zpráva, že Bragg ustoupil do Georgie. Longstreet se měl pokusit se k Braggovi dle okolností připojit v Daltonu, nebo postupovat do Virginie. Zůstal v Knoxvillu další dva dny a zjistil, že se jeho směrem vydal generál Sherman se svými šesti divizemi. Dne 3. prosince se vydal do Virginie, ale nakonec se rozhodl své muže vzít do zimních ubikací poblíž Morristownu v Tennessee. Mnoho mužů bylo bosých a čekaly je dlouhé pochody, a proto byla zahájena výroba kožených mokasín se srstí dovnitř, což byla sice teplá, ale špatně padnoucí obuv.
    

     Plukovník Oates řekl, že každý důstojník a voják, který mohl, si tu zimu vzal propustku domů, i kdyby jen na pár dní. V lednu se několik severských jednotek soustředilo okolo městečka Dandridge, čímž Unie chtěla popohnat Longstreetův pochod do Virginie, ale Longstreetovi muži se jednotkám ze severu postavili čelem a po rázném boji se seveřané stáhli a rebelové tak měli v Morristownu klid. Jedním zz mužů, kteří dostali dovolenku byl vojín Henry Sturgis, jenž napsal: „Během našeho pobytu ve východním Tennessee jsem dostal svou první a jedinou dovolenku, a když jsem se vracel, putoval jsem rovnou do Virginie.“ Dalším takovým mužem byl kapitán Joab Goodson, který se vrátil akorát na bitvu v Dandridge. Den, kdy se vrátil z dovolenky měl 44. pěší pluk hlídku, zůstal v Dandridge na tři dny a vrátil se do tábora v Morristownu. Následující den dostal pluk rozkaz vyrazit s brigádou vstříc seveřanům, kteří měli úmysl Longstreetovi muže vyhnat z jejich zimních ubikací. Goodson napsal, že seveřané předpokládali, že jsou téměř všichni rebelové bosí. Obě strany se střetly 16. ledna 1864 a po krátkém boji se seveřané stáhli. Druhý den je rebelové následovali, zaútočili a seveřané znovu ustoupili. Po této akci v Dandridge seveřané tábor v Morristownu nechali na pokoji.
    

     Ale klid v táboře byl jen zdánlivý. V zimních ubikacích nastal čas na vyřešení sporu mezi Longstreetem a Lawem. Generál Law byl s obviněním vypracovaným Jenkinsem srozuměn, ale zdá se, že nikdy neobdržel jeho kopii. Bylo mu nařízeno odstoupit ze své funkce nebo stanout před soudem. Law za daných okolností rezignoval, ale zároveň mu bylo umožněno jet do Richmondu a po poradě s plukovníkem Oates a generálem Benningem rezignaci odvolat. Důstojníci a muži brigády byli natolik nespokojení, že všichni důstojníci s výjimkou plukovníka W.F. Perryho z 44. alabamského pluku podepsali petici o jejich přeřazení do mobilní divize nebo zpět ke generálu Leeovi.
Longstreet jejich požadavku vyhověl přeřazením brigády do divize generála Bucknera, což znamenalo, že by tito muži zůstali v Tennessee anebo následovali Bucknera. Dle Oatese s tímto rozhodnutím byli někteří spokojeni, ale většina nebyla.
    

     Když Law dorazil do Richmondu, setkal se s generálem Hoodem, který se zotavoval ze ztráty nohy a ruky. Hood byl z Longstreetova jednání rozčarován a řekl Lawovi, ať rezignaci roztrhá. Law váhal a tak za něj Hood rezignaci roztrhal sám. Prezident Davis se domníval, že kdyby Law stanul před soudem, byl by osvobozen. Tou dobou, tedy v polovině dubna 1864, byla divize zpět ve Virginii.
    

     Dne 24. dubna brigáda nasedla na dostavníky v Bristolu a dorazila 27. dubna do tábora divize ve Virginii, poblíž města Gordonsville. 28. dubna byla divize zkontrolována gen. Fieldem; 29. dubna byl Longstreetův sbor zkontrolován gen. Leeem, který byl přivítán salvou z artilerie a hlasitým jásotem tisíců jeho vojáků. Leevyjádřil svou vysokou spokojenost s vzhledem svých vojáků po tak náročné kampani a řekl, že je brzy čekají tuhé boje, doufajíc, že každý muž bude svou službu plnit svědomitě.
Kapitán Goodson 3. května 1864 napsal domů, že pluky vypadají větší než obvykle a že muži jsou v dobrém tělesném i duševním stavu. Vyjádřil obecný názor, že následující kampaň bude zřejmě pro celou válku rozhodující a dodal, že doufá, aby tak Bůh dal.
    

     Následujícího rána Longstreetův sbor napochodoval zpět do bitvy. Počínaje 4. květnem byli zpět v boji a 6. května vyrazili do divočiny, tentokrát však bez gen. Lawa. V Gordonsvillu byl totiž Longstreetem znovu zatčen a zavřen v ubikacích. Jeho rádce, plukovník Oates, jej navštívil 3. května a zeptal se jej, zda obdržel kopii svého obvinění. Law žádnou kopii neobdržel. Oates toho večera na velení o situaci poslal zprávu. Law byl propuštěn, ale k brigádě se vrátil až 12. května. Během jeho nepřítomnosti se velení nad brigádou ujal plukovník W.F Perry.